Ať už ztráta práce hrozí delší dobu, nebo je to jako rána z nebe, v každém případě je to rána, která zasáhne většinu z nás drtivou silou. A o to hůř, pokud nemáme v záloze jiné místo. Co dělat, když se dostaneme do této situace?

1.      Máte nárok na odstupné?

Odstupné dostanete, pokud vás propustili skrz nadbytečnost či skrz zánik firmy. Pokud jste u zaměstnavatele pracovali déle než dva roky, máte nárok na odstupné ve výši tří měsíčních platů.  Pokud pouze rok, pak ve výši dvou měsíčních platů, případě časového úseku do jednoho roku se jedná o polovinu.

2.      Jak se s tím vyrovnat?

Spousta lidí se vás bude ptát, co hodláte dělat, když jste přišli o práci. Budou vám do toho mluvit, vnucovat vám své názory a snažit se vám radit, i když to nebudete potřebovat. Vysvětlete jim, že hodláte hledat práci novou a že máte vlastní vizi nového místa. Prostě jim vysvětlete, že víte, co budete dělat. Čím více budete v klidu, tím spíše si najdete novou práci protože u pohovorů prostě musíte být v klidu.

3.      Kdy na úřad práce?

Na úřad práce se musíte nahlásit nejpozději do tří dnů od ztráty zaměstnání. Vezměte si s sebou doklady a formuláře od zaměstnavatele, které vám vystavil. Nebojte se, úředníci na úřadu práce vás nesní, ale pokusí se vám poradit. Řeknou vám také, na co máte nárok.

4.      Najdou vám na úřadu práci?

Nevěřte tomu, že vám někdo najde práci místo vás. Takhle to prostě nefunguje. Na úřadu práce mají sice nějaké nabídky, ale jsou to většinou práce, o které nikdo moc nestojí. Práci si hledejte aktivně od chvíle, kdy víte, že o práci přijdete. Vypracujte si pořádný životopis a začněte obcházet výběrová řízení a možná se dokonce vyhnete i návštěvě úřadu práce. Ideální totiž je přejít od jednoho zaměstnavatele k druhému. Každopádně věřte tomu, že nějakou práci určitě najdete, pokud máte zkušenosti v oboru, pak to budete mít ještě o kus jednodušší.

Jednou z nejpřitažlivějších rostlin je bezesporu krásnoplodka Bodinierova (Callicarpa bodinieri). Tento středně vysoký keř se rozzáří nádherou svých tmavě fialových plodů právě na podzim a v zimě. Abyste se této efektní podívané dočkali, poskytněte rostlině slunečné stanoviště s dostatkem vláhy a živin. Odmění se vám záplavou fialových peckoviček, které na větvích dlouho vydrží a lze je použít i k řezu. Keř nejlépe vynikne jako solitéra, ale lze ho sázet i do volnějších skupin. Při výběru dejte přednost samosprašné odrůdě Profusion. Nezapomínejte ani na udržovací řez rostliny, po odkvětu ji silně seřežte, neboť na slábnoucích starších větvích nevytvoří tolik plodů.

Větve svídy bílé (Cornus alba) odhalí svou krásu teprve na podzim po opadu listí, které přes léto zakrývalo jejich rumělkovou červeň. Pěstujte ji na výsluní, kde se větévky budou nejlépe vybarvovat. Keř snese sucho i znečistění, je tedy ideálním přírůstkem do městské zahrady. Nejkrásněji se zbarvuje odrůda Sibirica. V zimě vynikne její zářivě červená barva, zvláště na pozadí tmavě zelených tújí nebo stříhaných zimostrázů, zarámovaná do bílé pasparty čerstvě napadaného sněhu. Rostlina časem dřevnatí a její kůra na bázi hnědne, proto je nutné udržovat ji zpětným řezem tak, aby si na mladých větvích udržela sytě červené zbarvení.

Jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum) poskytne uprostřed zimy úchvatný pohled na spousty drobných žlutých kvítků, kterými se pokryjí jeho holé zelené větvičky. Je to nenáročný keř s měkkými vystoupavými větvemi, kterému se daří téměř na všech půdách, na slunci nebo v polostínu. Lze ho vyvazovat na treláž jako popínavou rostlinu nebo nechat jeho převislé větve kaskádovitě přepadat přes zídku. Jasmín vysaďte v blízkosti domu, nejlépe na místě chráněném před mrazivými větry, abyste se mohli těšit z bohatství světle žlutých květů co nejdéle. Na jaře po odkvětu vždy seřízněte část větví, abyste keř zmladili a podpořili vznik nových květních pupenů.

Jsou lidé, kterým je řízením osudu dopřáno jen krátce pobýt na tomto světě. A přesto tu zanechají takovou stopu, kterou čas nezavane ani za desítky let. I ti, kteří nejsou právě odborníky na hudbu, určitě znají jedno jméno. EDITH PIAF.
·         Zpěvačka, která sice neměla žádného hlasového vzdělání, ale přesto se proslavila po celém světě.

Dalo by se říci, že žila svůj život opravdu naplno a hlavně rychle. Možná, že právě proto došla na jeho konec dříve. O jejím životě koluje mnoho legend. Jedna z nich se vypráví už o jejím samotném narození. Ona sama ráda tvrdila, že se narodila přímo na ulici. Jiní říkají, že to bylo v nevěstinci. Jisté je, že v tomto zařízení opravdu vyrůstala. Ale pokud se někdo domnívá, že to pro ni bylo utrpením, pak by se mýlil. Dítě ve vykřičeném domě podle pověry přináší štěstí. A tak se také k malé Edith jeho zaměstnankyně chovaly. S velkou láskou.

Život jako jízda rychlíkem

Když povyrostla, vydělávala si jako pouliční zpěvačka. Tehdy ji postihla první tragédie. Její malá dcerka, kterou přivedla na svět ve svých sedmnácti letech, nezvládla sychravé večery a ve věku dvou let zemřela.
o   Krátce nato dostává své první stálé angažmá v jedné pařížské kavárně.
o   Odtud už má dveře do světových koncertních sálů otevřené.
o   A ona neváhá vstoupit.

Rodí se slavné příjmení Piaf neboli vrabčák. Poznává svou osudovou lásku, kterou však zanedlouho ztrácí. Boxer Marcel Cerdan, který je naprostým opakem Edith, umírá při leteckém neštěstí. Jeho smrt si dávala za vinu, protože ona sama ho přemluvila, aby za ní hned přiletěl. Zlomilo ji to. Už předtím se nezříkala ani alkoholu a ani morfinu. Teď se ale její život stal doslova cestou do zkázy.
·         Písní, kterou se proslavila, uzavřela svou pěveckou kariéru. A tím i svůj život.
·         Určitě tu píseň znáte.
–         Kdo ví, jestli byla pravda, že Edith ničeho nelitovala.

Je smutným faktem, že my lidé noční vidění zkrátka nemáme. Ano, někteří z nás vidí za zhoršených světelných podmínek lépe než jiní, avšak například kočkám se skutečně nevyrovnáme. K tomu, abychom mohli normálně fungovat i po západu Slunce, tedy potřebujeme umělé osvětlení. A to platí i o veřejných prostorách.
 
Zatímco většina ulic je osvětlena pomocí pouličních lamp, najdou se i místa, kde se používá jiný typ světelného zdroje. Tím je LED reflektor, který má oproti klasickým lampám řadu výhod. Především se jedná o podstatně silnější světelný zdroj, který je tedy schopen lépe dané prostředí osvětlit.
 
Můžeme se tedy ptát, proč není používán běžně k osvětlování ulic. Odpověď je, že je to souhrn více důvodů. Tím prvním je samozřejmě cena – v porovnání s žárovkami a zářivkami, umístěnými v pouličních lampách v současnosti, je skutečně velmi vysoká. Pokud bychom tedy chtěli všechny lampy takto nahradit, stálo by to skutečně velkou částku. Takovou, že by ji rozpočet daného města rozhodně neunesl.
 
Ovšem není to jediný důvod. Tím dalším je jeho jasnost, která je, jak již bylo řečeno, podstatně vyšší ve srovnání s běžnou žárovkou či zářivkou. A to může způsobit problém. Konkrétně se může jednat o oslnění lidí. Není těžké představit si situaci, kdy chodec čeká na přechodu, až mu na semaforu naskočí zelená, a náhodou se podívá nahoru, kde září lampa. K nehodě takto může dojít skutečně snadno.
 
Nyní jsme si řekli, kde se LED reflektory nepoužívají. Ale kde je tedy najdeme? Své místo mají především na velkých fotbalových stadionech. Umožňují totiž osvětlit hrací plochu tak, že se dá hrát i po západu Slunce, aniž by to hráče nějakým způsobem omezovalo. A to je v tomto případě to nejdůležitější.
 
Jak je vidět, i tento světelný zdroj má své místo. Ač není zdaleka tak rozšířen jako jiné, rozhodně bychom se na něj neměli dívat skrz prsty. Koneckonců, poskytuje nám velmi užitečnou službu.