Na zacházení s penězi vlastně vůbec nic není. Zvládne to každý, kdo má alespoň minimální průpravu a elementární poznatky a kdo umí alespoň trochu počítat a přemýšlet.
Nic na tom není. Vždyť jenom se nad tím zamyslete.
– Na trhu je určité množství zboží a peněz. A má-li trh fungovat, musí být ceny takové, aby si lidé za ony své peníze mohli všechno ono zboží koupit. A aby nic nezbylo. Protože kdyby bylo peněz víc, než je hodnota zboží, nebylo by za co je utratit a to je špatně, a kdyby bylo peněz naopak vzhledem k hodnotě zboží málo, nepodařilo by se vše prodat a výrobci by neměli finance a nemohli vyrábět a prodávat, což je rovněž špatně. Peněz a zboží má být tak akorát, a pokud jedna prodávaná věc zlevní, musí jiná podražit.
– Život na dluh je možný, ovšem jen po omezenou dobu. A rozhodně není výhodný. Dlužník se v nejlepším případě ocitá ve spárech toho, kdo mu půjčil, a musí počítat s tím, že přijde den zúčtování. Dříve nebo později, ale přijde. Pokud je samozřejmě ve společnosti vše tak, jak tomu má být. V pro dlužníka nejlepším případě náleží jeho věřiteli mimo půjčené částky i vděčnost a zavázanost, v horším (a jednoznačně nejběžnějším) případě ještě i určité úroky, případně i jiné poplatky a eventuální sankce. Když někomu dlužím peníze, musím mu tyto v dohodnutém termínu vrátit a zaplatit mu i ještě něco navrch. Tudíž prodělávám. Tudíž se nemohu radovat z toho, jak jsem na to vyzrál, když jsem si půjčil. Protože si kvůli půjčce v naprosté většině případů nepolepším, ale naopak pohorším. Nejednou i hodně bolestně.
Banalita, že? Nic objevného, nic, co byste nevěděli, ve většině případů už od nejútlejšího věku, od doby, kdy jste začali dostávat kapesné a museli s ním nějak vyjít. Je to naprosto jednoduchá matematika, kterou, jak se lidově říká, zvládne každej blbec.
Jenže teď mi laskavě něco vysvětlete, můžete-li.
Čeští vládní politici v posledních letech tiskli a rozdávali na potkání hromady peněz. A činí tak doposud a minimálně ještě po Novém roce budou. Přidávají všem na potkání. Což znamená jediné. Že musí růst ceny. Protože jinak by se vše vyprodalo a lidem by zbyly v rukou peníze, za něž nelze nic koupit. Ceny rostou a porostou. A lidé? Lidé jsou takovým politikům přesto vděční a volí je. Ach jo.
Titíž politici nás přesvědčují o tom, jak je i v panujících dobrých časech skvělé žít na dluh. Zadlužují nás víc a více. A jaksi „zapomínají“ dodat, že dluhy je třeba jednoho dne vrátit. I s úroky. A lidé jim to baští. A už několik dní opět vládě i sami půjčují formou nových státních dluhopisů.
Je to jednoduchá matematika. A můžete mi, prosím, někdo vysvětlit, proč je tolik našinců, kteří si to nedokážou spočítat? Takovým politikům?