Praktická sestra je studijní obor, který se řadí do studijního programu ošetřovatelství. Jedná se o obor, který je nový. Samotný obor vznikl v České republice v roce 2004 na základě zákona 96/2004 Sb. pod názvem zdravotnický asistent. Zdravotnický asistent byl nelékařský zdravotnický pracovník, který poskytoval základní a specializovanou ošetřovatelskou péči pod dohledem zdravotnického pracovníka způsobilého poskytovat péči bez odborného dohledu. Obor byl zařazen do středoškolského vzdělávání, v rámci středních zdravotnických škol. Kompetence určené tomuto povolání byly definovány vyhláškou 424/2004 Sb. a následně novelizovanou vyhláškou 55/2011 Sb. o činnostech nelékařských zdravotnických pracovníků. V České republice po uvedení tohoto oboru na trh práce nastaly zmatky, neboť systém si moc nevěděl rady, kam zdravotnické asistenty zařadit. Někteří zaměstnavatelé nahlíželi na zdravotnické asistenty jako na všeobecné sestry a jiní zase jako na sanitáře. Velká změna ve vývoji této odbornosti přišla v roce 2017, kdy vešla v platnost novelizovaná vyhláška 391/2017 Sb. Zdravotnický asistent byl zrušen a vzniklo označení praktická sestra.
Praktická sestra je nelékařským zdravotnickým pracovníkem, který poskytuje ošetřovatelskou péči bez odborného dohledu a vybrané činnosti pod dohledem způsobilého pracovníka v rámci specializované a vysoce specializované ošetřovatelské péče. Část činností, ke kterým je kompetentní, vykonává bez indikace lékaře a část dle indikace lékaře, tak jak je uvedeno ve vyhlášce o činnostech zdravotnických pracovníků. Studijní obor praktická sestra je i nadále zařazen do středoškolského vzdělávání stejně jako zdravotnický asistent.
Ačkoliv může příbuznost názvů praktická sestra a všeobecná sestra být značně matoucí a může u laické veřejnosti vyvolávat dojem, že se jedná o totéž, existuje několik rozdílností mezi těmito dvěma obory. Praktická sestra například není kompetentní k činnostem jako je aplikace léčivých přípravků nitrožilně, k zavádění periferních žilních vstupů a není vzdělána k ošetřovatelské diagnostice. Nemůže také získávat specializace ve specializačních kurzech. Všeobecná sestra oproti tomu je k těmto činnostem kompetentní, včetně možnosti získávání specializací. Na druhou stranu mají praktické sestry v pravomoci řadu činností, kterými mohou samostatně zaštítit značnou část poskytované ošetřovatelské péče v daném zdravotnickém zařízení.
Výuka oboru praktická sestra je realizována prostřednictvím středních zdravotnických škol a studium je zakončeno maturitní zkouškou. Maturitní zkouška se skládá z všeobecné části (český jazyk, cizí jazyk nebo matematika) a odborné části. Součástí maturitní zkoušky je také praktická část, která je skládána na lůžkových odděleních nemocničních zařízení. Samotná náplň studia splňuje požadavky na všeobecné předměty, které jsou u všech středních škol v ČR stejné (český jazyk, cizí jazyk, matematika, fyzika, chemie aj.) a obsahuje také odborné předměty (somatologie, ošetřovatelství, první pomoc, psychologie a některé další). Nedílnou součástí studia je odborná praxe, která probíhá pod vedením odborných vyučujících na různých odděleních nemocnic. Praktická výuka probíhá ve třetím a čtvrtém ročníku studia. Studium je také doplněno o řadu odborných exkurzí.
Absolventi oboru praktická sestra mohou nastoupit do praxe ve zdravotnictví nejen v České republice, ale také v zahraničí. Mají také předpoklady k pokračování ve studiu všeobecné sestry nebo jiných zdravotnických oborů na VOŠ a VŠ.
I když by se mohlo zdát, že praktická sestra je pouhou nedokonalou verzí všeobecné sestry, má dnes již v systému své místo a dokáže v mnoha ohledech zastoupit práci všeobecné sestry, která se pak může věnovat dalším činnostem, které odpovídají jejímu vzdělání. Praktická sestra je tak samostatným odborným pracovníkem ve zdravotnictví, jehož činnost odpovídá středoškolskému stupni vzdělání.