Na naší planetě jsou místa, na která se odváží opravdu jen zdatný a nebojácný dobrodruh. A nemusí to být právě pustina, na které nepotkáte za celý den živou duši.
· Jsou místa, která jsou zalidněná, a přesto se jim běžný cestovatel raději vyhne.
Na Papui Nové Guinei do dnešních dob žije kmen, který své zvyklosti a způsob života nezměnil po několik staletí.Jeho příslušníky bychom mohli potkat pouze v útrobách džungle v podhůří pohoří Jayawijaya. Říká se jim „stromoví lidé“ a nikdo neví s naprostou jistotou, jestli tento kmen nepraktikuje do dnešních dob kanibalismus. Přesto se tam vydávají výpravy, jejichž členové se zatím (prý) vrátili všichni. Národ Korowajů, jak zní jeho oficiální jméno, není příliš početný.
– Na naše poměry bychom mohli říci, že je to jedna větší vesnice.
– Korowajů je přibližně kolem dvou tisíc.
Vše potřebné dá les
Pokud bychom chtěli vědět, jak žili naši předkové v době kamenné, stačilo by se podívat na běžný den těchto lidí. To, co by se asi mnoha lidem ale nelíbilo, je jídelníček místních domorodců.
· Pokud zůstanete v pralese bez vydatné svačiny, je potřeba najít vhodný strom, který má v sobě různé dutiny.
· V těch se skrývají výživní červi.
· Nepozře se ale celý, jak vás upozorní některý z domorodců.
– Je potřeba ukousnout červíkovi hlavičku a vycucnout jen to, co je uvnitř těla.
Další zajímavostí je způsob jejich bydlení. Jak vyplývá z označení, stromoví lidé žijí na stromech. Není to ale tak, že by spali zavěšeni jako někteří primáti. Oni si staví domy na vysokých kůlech. Jsou tak chráněni před zvěří, a také izolováni od bahna a vlhkosti.
Základem jídelníčku je „ságo“.
– Jedná se o palmu, která je plná škrobu.
– Tento zajímavý strom roste patnáct let a po celou dobu jen střádá energii, aby mohl vykvést.
– Po odkvetení uhyne.
Pokud takový strom domorodci najdou, mají na dlouhou dobu vystaráno.